Büsscher & Hoffmann

 

1.  ZPŮSOBY  POKLÁDKY

 

    Vlastní způsob pokládky je ovlivněn druhem navržené hydroizolace (materiál, nosná vložka), charakteristikou nosné konstrukce a vnějšími podmínkami (povětrnostní podmínky). Doporučené způsoby montáže najdete v  technických listech našich výrobků.

 

  Ve většině případů se pásy kladou ve spádu, je ale možné pokládat pásy i kolmo na spád.

 

  Při větších sklonech střech (nad 5°) je nutné střešní souvrství vhodným způsobem zabezpečit proti sesunutí ve směru spádu.

 

   Všechny pásy se pokládají s přesahem. Tento přesah by měl být u vícevrstvých systému min. 10cm, u jednovrstvých systémů a provozních střech min. 12 - 14cm, v rozích 15cm. Pásy se musí pokládat s vystřídáním přesahů - tj. ve dvou vrstvách jdoucích po sobě nesmí být spoje provedeny nad sebou.

 

 

 

 Pokládku pásů je možné provádět následujícími způsoby :

 

• - natavením kpodkladu
• - lepením
• - mechanickým kotvením se svařením v přesazích
• - volným položením se svařením vpřesazích

 

Pro základní orientaci při rozhodování, který z výše uvedených způsobů použít, lze uvést následující :

 

● Technologie natavení :

• - nelze provádět za zhoršených klimatických podmínek
• - podklad není vhodný pro kotvení
• - podklad musí být dokonale vyčištěný
• - podklad musí být bez zvlnění a nerovností

 

● Technologie kotvení :

• - umožňuje nezávislost na povětrnostních podmínkách a kvalitě podkladu
• - dostatečně pevný a soudržný podklad pro kotvení (ověří výtrhové zkoušky)
• - podklad vykazuje příliš vysokou vlhkost
• - pásy nelze dobře natavit

 

● Technologie lepení :

• - částečná závislost na klimatických podmínkách
• - vysoké požadavky na soudržnost povrchu podkladu
• - podklad musí být dokonale vyčištěný
• - těžko odhadnutelná výsledná soudržnost lepených materiálů spodkladem

 

  V případě zvýšené vlhkosti podkladu nebo dalších vrstev střešního pláště je nutné ve všech případech provést mikroventilační vrstvu vhodně napojenou na vnější prostředí.

 

2. NATAVOVÁNÍ 

 

    První vrstvu hydroizolačního souvrství je možné provádět dvěma způsoby natavení - bodově nebo celoplošně -  způsob natavení pásu by měl být určen projektantem s ohledem na skladbu střešního pláště a další okolnosti. Další vrstvy jsou natavovány k podkladu celoplošně.

 

    Natavení se provádí propan-butanovým hořákem nebo horkým vzduchem. Předností hořáků je vývin velkého množství tepla a tím rychlá a plynulá práce. Jejich nevýhodou je vysoká teplota hořícího plamene. Vysoká teplota plamene u pásů s modifikací SBS způsobuje při přílišném ohřátí snížení bodu měknutí a pružnosti pásu. Vysoká teplota je nevhodná i pro pásy s polyesterovou vložkou. Při roztavení krycí asfaltové vrstvy pásu až na vložku hrozí její nevratná deformace nebo může dojít k jejímu propálení a tím k lokálnímu znehodnocení pásu. Skleněné vložky jsou podstatně odolnější.

   

     Natavování horkým vzduchem je sice bezpečné, ale je pomalé, používá se tedy jen pro opracování detailů nebo na podélné či příčné spoje.

 

    Pásy je nutno rozvinout na „sucho" a položit do správné polohy min. s přesahem 8 cm (napojení pásů v čelním spoji se provádí přesahem min. 10cm).   Položené a vyrovnané pásy se opět navinou do poloviny na pevné jádro.

 

2.1. PLNOPLOŠNÉ NATAVENÍ :

 

   Při natavování hořákem se nahřívá spodní strana pásu krytá většinou PE fólií tak, že se roztaví fólie a asfalt je ve vláčném stavu . Pás se postupně odvíjí a pevným přitisknutím dochází ke spojení podkladu s pásem krycím - známkou vytvoření kvalitního bezpečného spoje je vytečení asfaltové hmoty po stranách pásu. Pás nesmí být v místě provedení bočního spoje nadzvednutelný od podkladu.

 

2.2. BODOVÉ NATAVENÍ :

 

  Po vyrovnání a zpětném navinutí pásu na jádro se pás nataví tak, aby na ploše 1m² vznikly 3-4 talířové plochy nebo je pás nataven v pruzích. Zároveň je nutno provést zatavení pásu v přesazích.

 

  V sortimentu společnosti Büsscher & Hoffmann je i speciální pás určený pro sanace střešních plášťů. Jedná se o pás TSD BÜSSCHER BARUTOP RENO. Tento pás má tzv. therm pruhy, které umožňují bodové natavení pásu. Použití tohoto pásu nahrazuje dříve používaný způsob volně položeného mikroventilačního podkladního pásu s otvory a následné natavení krycího pásu. Je jednoznačné, že použití pásu TSD při pokládce práci značně urychluje.

 

2.3. NATAVOVÁNÍ NA SVISLÝCH PLOCHÁCH :

 

   Na svislých plochách se zpravidla pásy rolují zdola nahoru a natavují plamenem.

3. POKLÁDKA LEPENÍM

3.1. LEPENÍ ZA HORKA

    Způsob pokládky lepením se využívá  zejména tam, kde není možnost práce s otevřeným ohněm (nebezpečí požáru, výbuchu, apod.).

    Pro dokonalé spojení izolační vrstvy s nosnou konstrukcí ze železobetonu, prefabrikátů či profilového plechu se provádí před pokládkou izolace nátěr - penetrace na bázi živice.

   Jednotlivé pásy se rozbalí a s min. překrytím 8 cm se položí. Položené a srovnané pásy se do poloviny délky navinou na pevné jádro (např. ocel. trubku, průměr 10 - 15 cm, délky 95 - 98 cm) a následně se rolují (pokládají) do horké živičné lepící hmoty. Horká hmota se rozlévá z konve před rolující se pás v takovém množství a konzistenci, aby po celé šířce pásu byla tato hmota vytlačovaná ještě cca 1 - 2 cm po stranách. Horká živičná hmota zároveň taví natavitelnou hmotu spodní strany pásu. 

 

    Horká živičná hmota se nesmí přes nerovnosti nanášet stěrkou, špachtlí, kartáčem či jinak. Její rovnoměrné roznesení musí být zajištěno pouze vlastním tlakem valící se role.

     K dosažení plnoplošného spojení s podkladem, případně podkladními vrstvami je nutné zabezpečit přitisknutí odvíjejícího se pásu. Po okrajích vytečená živičná hmota se může špachtlí nebo stěrkou před zaschnutím rozetřít.

    V některých případech je možné provádět i částečné lepení. Na podklad se z konve nalije horká lepící živičná hmota ve tvaru S a střešní pás se do ještě horké hmoty přitiskne rozmotáním z role. Horký bitumen se nalije i na přesah pásů. U tepelně citlivých podkladů (např. polystyrén) se horká hmota nalije ve tvaru S na spodní stranu položeného a převráceného pásu a po mírném zavadnutí se zpětně "sklapne" a přitlačí na podklad.

    Při této práci je důležité dodržovat bezpečnostní zásady a používat ochranné pomůcky - hrozí  nebezpečí popálení tekutým asfaltem.

 

3.2. LEPENÍ ZA STUDENA

 

   Penetrace podkladu se provádí na základě stavu podkladu - prašnost, vlhkost, mastnost apod..            Na bezprašných a nemastných podkladech není penetrace nutná. Nedoporučujeme používat lepidla disperzního charakteru s vnitřním obsahem vody.

 

   Jako nejvhodnější způsob lepení je použití asfaltových pásů se samolepící úpravou. Tato technologie nevyžaduje použití žádných dalších lepidel .

 

3.3. POKLÁDKA SAMOLEPÍCÍCH PÁSŮ

 

   Při použití samolepících pásů je bezpodmínečně nutné dodržet veškeré technologické pokyny a opatřené pro pokládku, zejména zabezpečit dokonale suchý povrch podkladu bez prachu, mastnot a nečistot. Podélné a příčné přesahy musí být min. 10cm. Pokud slouží pás po nějakou dobu jako provizorní hydroizolace, musí se přesahy zatavit horkým vzduchem. Pásy je nutné skladovat na stojato, chránit před vlhkostí, horkem a přímým slunečním zářením.

 

   Dalším základním faktorem pro realizaci pokládky samolepících pásů je teplota. Zpracování pásů musí být prováděno při teplotě + 10° až + 30° C. Zejména u teplot nižších než + 10°C nelze zaručit účinnou lepící schopnost, která zajistí dlouhodobé spojení s nosnou konstrukcí. Vzhledem k situaci na stavbě a k našim klimatickým podmínkám je používání samolepících pásů mimo letní období vyloučeno.

 

 4. VOLNÉ POLOŽENÍ S PŘITÍŽENÍM

 

    Při tomto způsobu pokládky se hydroizolační vrstva zabezpečuje proti sání větru přitížením, tzv. stabilizační vrstvou. Obvykle se jako stabilizační vrstva používá  násyp z kačírku, případně přitížení pomocí dlažby nebo vegetačního souvrství. Násyp kačírku nebo případné další vrstvy doporučujeme oddělit od hydroizolace položením separační geotextilie cca 300g/m².

 

 5. MECHANICKÉ KOTVENÍ

 

  Mechanické kotvení je realizováno prostřednictvím speciálních kotvících prvků, které se umísťují ve většině případů do vzájemných přesahů dvou sousedních hydroizolačních pásů. Pro tuto technologii se používají pásy s vysokou pevností a odolností proti vytržení kotvy - např. pásy s vložkou ze skelné tkaniny.

 

   Použité kotvící prvky musí být s antikorozní úpravou. Pod hlavu každého kotvícího prvku umísťujeme kruhovou nebo oválnou přítlačnou podložku. Podložka může být i součástí plastové hmoždinky - tzv. talířové hmoždinky o průměru cca 70 mm.

 

  Podle materiálu který kotvíme je potřeba dodržet minimální vzdálenosti okraje podložky od okraje pásu. U foliových hydroizolací to je min. 10mm a u asfaltových hydroizolací by tato vzdálenost měla být min. 20mm.

 

   Hydroizolace zatížené stabilizační vrstvou doporučujeme po obvodě zakotvit. Toto kotvení zabezpečí hydroizolaci proti posunům způsobených silami vznikajícími v rovině střechy                            vlivem sání větru.

 

  Při pokládce pásů na dřevěné bednění  se pásy přibíjí hřeby. Hřeby musí mít širokoplošnou hlavu. Odstup hřebu od kraje pásu je 2 až 4cm. Vzájemná vzdálenost hřebů je cca. 10cm. Pro tuto technologii je nutné použít pásy s vhodnou nosnou vložkou o vysoké pevnosti - např. skelná tkanina.

 

 

6. PROVÁDĚNÍ SPOJŮ SVAŘOVÁNÍM

   Technologie provádění spojů horkovzdušným svařováním se provádí u folií z termoplastů (také některé výjimky ze skupiny elastomerů lze svařovat). Povrch spojovaných fólií se aktivuje horkým vzduchem a následným dotlačením obou povrchů silikonovým přítlačným válečkem k sobě vznikne vodotěsný spoj.

 

   Ruční svářečka by měla být nastavena na teplotu výstupu vzduchu cca 600˚C. Svařování se provádí v šířce cca 40 až 50 mm. Svářečka musí po ukončení svařování běžet bez zapnutého žhavení tak dlouho, dokud nepřestane vycházet teplý vzduch, jinak by mohlo dojít k poškození žhavících článků.

 

   Svařování svařovacím automatem se provádí kontinuálně. Rychlost svařování je regulovatelná a závisí na povětrnostních podmínkách. Šířka svaru je cca 50 mm.

 

   Tento postup je vhodný i u asfaltových pásů, je samozřejmě pomalejší než spojování plamenem, ale zejména u složitějších detailů umožňuje pečlivé opracování a vysokou spolehlivost tohoto spojení.

  

7. POKLÁDKA JEDNOVRSTVÝCH HYDROIZOLAČNÍCH SYSTÉMŮ

 

   Při pokládce jednovrstvého systému je technologie pokládky obdobná jako pro klasické asfaltové pásy. Pásy se začínají klást od nejnižšího místa tak, aby bylo provedeno překrytí v přesazích tzv. „po vodě ".

 

   V nejnižším místě - obvykle u okapu se doporučuje hydroizolaci zesílit v pruhu 30cm podkladním páskem např. z pásu GG E 45 K a na něj se pak plnoplošně nataví pás pro jednovrstvé systémy              BÜSSCHER BARUPLAN KVD E 55 K Super Uno.

 

  Mechanické kotvení se provádí zásadně v přesazích. Přesahy mají být široké min. 12cm.

 

8.  PROVÁDĚNÍ DETAILU ROHU A KOUTU

 

   Při provádění hydroizolací z fóliových materiálů je možné tyto detaily provádět pomocí systémových tvarovek. Pro hydroizolace na bázi asfaltu se tvarovky nedělají a tyto detaily je nutné provádět dle konkrétní situace a s maximální pečlivostí .

 

9. TECHNOLOGIE PROVÁDĚNÍ HYDROIZOLACE SPODNÍ STAVBY

 

   Výslednou kvalitu a funkci hydroizolačního systému ovlivňuje ve fázi přípravy dobře navržený projekt a ve fázi provádění realizační firma. Vzhledem k tomu, že dnešní výrobní technologie materiálů pro hydroizolace jsou na vysoké úrovni, není ve většině případů případné selhání hydroizolačního systému zaviněno nekvalitním materiálem, ale nevyhovujícím návrhem nebo nekvalitním provedením.

 

  Pro pokládku hydroizolace spodní stavby platí obdobné zásady jako pro pokládku hydroizolací na plochých střechách.

 

  V případě, že je hydroizolační vrstva z asfaltových pásů, provádí se pokládka plnoplošným natavením nebo volným položením - na vodorovných plochách. Na svislých konstrukcích se pás pokládá zdola nahoru. V technologické přestávce před napojením svislé hydroizolace na vodorovnou je nutné chránit plochu spodního pásu, tzv. zpětný  spoj proti znečištění - toto místo bývá častým zdrojem poruch hydroizolace spodních staveb.

 

  Je-li hydroizolace navržena foliová, provádí se na vodorovných plochách volná pokládka se svařením v přesazích a na svislých konstrukcích mechanické kotvení. Zejména při pokládce folie na vodorovných plochách - podkladní betony apod. je nutné pod (případně i nad) folii položit ochrannou geotextilii - doporučujeme 500g/m².

 

 Realizaci je nutné provádět s maximální pečlivostí - dodržovat předepsané technologické postupy, nepoužívat nesystemové, příp.nekvalitní materiály, detaily provádět dle projektu a s maximální pečlivostí.

 

 10. KLEMPÍŘSKÉ PRÁCE NA PLOCHÝCH STŘECHÁCH

 

   Součástí prací při realizaci střešního pláště jsou často také klempířské práce. Obecně lze doporučit provádět klempířské prvky střech s fóliovou hydroizolací z tzv. poplastovaných (fóliových) plechů a u střech s izolací na bitumenové bázi z klasických materiálů - pozinkovaný plech a měděný plech.

 

   Doporučený sklon klempířských prvků je 3°, tj. cca. 5% směrem do vnitřní plochy střechy.

 

   Zásady napojení bitumenových a foliových materiálů:

 

• - napojení klempířských prvků na bitumenové nebo foliové materiály musí být provedeno vždy vodotěsně
• - pro spojení klempířských prvků a bitumenových ploch musí být lepená šířka oplechování min. 150mm.
• - vpřípadě že oplechování má vodotěsnou funkci, musí být spoje jednotlivých plechů provedeny vodotěsně
• - musí být zohledněna teplotní dilatace materiálu

 

 

11. PROVÁDĚNÍ DETAILŮ A PROBLÉMOVÉ PŘÍKLADY Z PRAXE 

 

   Systémové řešení konstrukčních detailů naleznete v naší příručce Büsscher & Hoffmann, Konstrukční detaily, nebo na našem CD.

 

 V následujících bodech chceme upozornit na některé problematické detaily a místa vzniku případných poruch hydroizolace.

 

Tvorba kaluží srážkové vody na střeše

 

    Zvláště při rekonstrukcích hydroizolací střech se můžeme setkat s tím, že podklad na který se má hydroizolace pokládat nelze připravit tak, aby byl dokonale vyrovnaný. V takových případech  norma ČSN 731901 Navrhování střech říká, že se na povrchu střešního pláště mohou tvořit kaluže o max. hloubce 10mm.

 

 

 

 

Střešní vpustě

 

   U vpustí na plochých střechách se často setkáváme s jevem, že vpusť je nejvyšším místem na střeše. Při provádění střešního pláště u novostaveb není vždy připraveno odpadní potrubí pro napojení střešních vpustí. Vpusť při provádění střešního pláště je osazena správně, ale při dodatečném napojování odpadního potrubí může být vysunuta nad rovinu střešního pláště. V každém případě tento detail vyžaduje zvýšenou pozornost a  pečlivé opracování.

 

Dodatečné osazování nadstřešních konstrukcí

 

   Při dodatečném osazování nadstřešních konstrukcí, zvláště pokud jsou prováděny subdodávkou (světlíků, hromosvodů, vzduchotechniky apod.) je potřeba chránit hydroizolační vrstvu (zejména jednovrstvých systémů) před mechanickým poškození (proti pádu nářadí apod.). Tuto ochranu je možné zabezpečit např. položením betonových dlaždic na pruh z geotextilie v místě provádění prací.

 

Osazování klempířských prvků

 

   Veškeré prvky umístěné na střeše jsou namáhány sáním větru a musí se kotvit patřičným způsobem. Z toho plyne, že je zapotřebí mít do čeho kotvit a tak doporučujeme si před prováděním nejen mechanicky kotvených hydroizolací ale i klempířských prací zkontrolovat kvalitu podkladu. V současné době se setkáváme zejména u novostaveb s atikami, které jsou vyzděné z cihel typu therm. Pokud se má na atiku osazovat její oplechování, je zapotřebí, aby byla zakončena spádovanou (5%) betonovou mazaninou tloušťky  cca 3 - 5cm.  Do otevřeného povrchu cihel se dá ze shora kotvit jen s velkými obtížemi.

 

Přechod izolace z vodorovné na svislou u spodní stavby, spoje hydroizolace

 

   Při provádění přechodu z vodorovné na svislou hydroizolaci u spodní stavby dochází k přerušení průběhu izolatérských prací během provádění svislých nosných konstrukcí. Přesah vodorovné hydroizolace je potřeba mechanicky chránit před znečištěním a poškozením (např. překrytím pruhem lepenky apod.). Před prováděním napojení je nutné přesah pečlivě prověřit na neporušenost, očistit     a napenetrovat. Tento detail je třeba provádět se zvýšenou pečlivostí, je místem častých poruch hydroizolace vzniklých špatným opracováním detailu.

 

 

12. KONTROLA TĚSNOSTI  HYDROIZOLACE

 

   Kontrola těsnosti hydroizolace se provádí po dokončení jednotlivých vrstev hydroizolačního souvrství a před zakrytím hotové hydroizolace dalšími vrstvami.

  

U hydroizolace z asfaltových pásů kontrolujeme :

 

• - spojení pásů spodkladem a vzájemné spojení jednotlivých vrstev hydroizolačního souvrství
• - těsnost spojů - např. špachtlí
• - opracování a těsnost detailů
• - zda nedošlo při pokládce kpropálení pásu, odhalení nosné vložky či kvytvoření bublin

 

U fóliových hydroizolačních systémů kontrolujeme :

 

• - vizuální kontrola těsnosti hydroizolace vploše
• - těsnost spojů jednotlivých pásů

      (vizuálně, mechanicky - jehlou, příp. vakuová zkouška, přetlaková zkouška)

• - opracování a těsnost detailů

 

Zkoušky těsnosti hydroizolace :

Zátopová zkouška

   Tato zkouška je jedním z nejjednodušších způsobů jak ověřit těsnost provedené hydroizolace. Spočívá v ucpání střešních vtoků a zatopení střechy po dobu 24 hodin. Netěsnosti se projeví průnikem vody do konstrukce. 

 

    Nevýhodou je, že je proveditelná pouze u plochých střech s atikou. Další nevýhoda je, že zjištěnou netěsnost je možné lokalizovat jen částečně a v některých případech, kdy jde o mikroskopickou netěsnost, poruchu nelze lokalizovat vůbec. Potom nastupují další zkušební metody, které nám mohou pomoci netěsnost přesně lokalizovat.

 Podtlaková zkouška (vakuová)

  Tato zkouška je použitelná zejména k lokálnímu stanovení netěsností. Využívá se například ke kontrole těsnosti spojů hydroizolačních fólií.

  Vlastní zkouška je založena na vytvoření podtlaku (vakua) ve  zvonu přiloženém na zkoušené místo. Zkoušené místo se předem natře detekčním roztokem. Pokud se na daném místě vyskytuje netěsnost, projeví se vytvořením bublinek.

Zkouška těsnosti ultrazvukem

 Tato zkouška se používá ke kontrole spojů izolačních fólií.

 

  Zkouška je založena na pronikání a odrazu ultrazvukových vln. Vlny vysílané a přijímané UZ sondou se zobrazí jako echogram na ultrazvukovém defektoskopu. Necelistvosti zkoušeného materiálu se zobrazí na echogramu.

 

Zkouška těsnosti vysokým napětím

    Zkouška je vhodná i pro odhalení netěsnosti hydroizolace v ploše. Zkouška je založena na vzniku elektrického výboje v místě netěsnosti zkoušeného předmětu vlivem vysokého napětí. Elektrický výboj je indikován akustickým signálem detektoru nebo vizuálně.

   Tato zkouška je závislá na vodivosti podkladních materiálů.

Zkouška pomocí metody úniku plynu do atmosféry

   Zkouškou lze zjistit jak netěsnost svarů u hydroizolačních systémů tak i případné netěsnosti v ploše. Je použitelná pouze u mechanicky kotvených hydroizolačních systémů.

   Princip zkoušky spočívá v natlakování prostoru mezi podkladem a mech. kotvenou hydroizolací barevným kouřem. Případná netěsnost se projeví únikem kouře do atmosféry.

 

13. PŘEDÁNÍ HOTOVÉHO DÍLA

 

   O předání a převzetí prací sestaví zhotovitel předávací protokol nebo zápis. Uvádí se zde především datum předání, předmět přejímky, soupis zjištěných vad a nedodělků s lhůtami jejich odstranění, soupis víceprací provedených v průběhu realizace a způsob úhrady a dokládají se případné doklady o jakosti materiálů (certifikáty, prohlášení o shodě) a provedených zkouškách.

 

14. OCHRANA A ÚDRŽBA HYDROIZOLACE

      

    Pro zajištění dlouhé životnosti hydroizolační vrstvy je třeba provádět pravidelné kontrolní prohlídky a dodržovat některé zásady pro užívání střechy.

   

    Podmínky pro užívání zpracovává dodavatel pro každý konkretní objekt  a předá investorovi

při předání díla - všeobecné podmínky pro údržbu a užívání střešních plášťů s hydroizolačním systémy společnosti Bűsscher & Hoffmann jsou uvedeny v příloze této příručky.

    

    Tyto podmínky doporučujeme uvádět jako přílohu předávacího protokolu a jejich dodržování předepsat jako povinnost pro dodržení záruky.

 

   Správná funkčnost a životnost  hydroizolace bude zajištěna jen tehdy, když bude daná konstrukce využívána v souladu s provozem, na který byla navržena.